Vyletnik Adela 01Na našich cestách je jen málo věcí, které mají trvalejší hodnotu než pár roků, které potěší nejen jednoho uživatele, ale třeba i další generaci. Sice na ně občas sedá prach, ale když se do nich ponoříte, jako byste opět ožili kouzlem dané chvíle, zanesou vás do blízkých i vzdálenějších míst z tepla domova, vzpomenete si na své přátele, rodinu nebo jen pouhého spolucestujícího, se kterým jste se u toho potůčku, u té skály, v té hospůdce dali do řeči. A najednou zjistíte, že i když vás strašně bolely nohy z toho velkého kopce a nevěřili jste, že kousek od vrcholu je útulná hospůdka, tak najednou víte, že to byly nezapomenutelné okamžiky, které se vám tak hluboce vryly do paměti. Jen je potřeba k nim udělat ještě malý krůček a to, nezapomenout si s sebou na cestu přibalit tužku a Výletník. 

Dnes si tak sedím na lavičce na zahradě, tělo rozehřívají jarní paprsky plné přívalu nové energie a také nových cestovatelských snů. Nechávám se oddávat sněním…Najednou mě napadne myšlenka, jakoby z budoucnosti na mě volají vnoučata: 

„Babi, vyprávěj nám ještě tu pohádku, jak jste s dědou vyjeli do Krkonoš na opuštěnou chaloupku a vydali se do toho velkého kopce, jak vás tak bolely nohy a za odměnu jste si dali ty výborné borůvkové knedlíky? A pak jste se skutáleli dolů jako dvě sněhové koule. S kým, že jste to tam šli? A kolik vám bylo?“  

No jo, když je vám 28 let, tak to berete jako hooodně vzdálenou budoucnost a vlastně to není až tak pro vás významný životní okamžik. Ale zkuste se na to podívat z pohledu vaší babičky, jak ráda vám vypráví své zážitky a kolik z toho je vlastně dnes pravda? Skutečně se to stalo? To už se nikdo nedozví. Ovšem nemusí tomu být takto u vás. A víte díky čemu? Je to prostší, než se zdá. Právě dnes jsem se nad podobným zážitkem zasmála u naší babičky a dědečka. Hašteřili se kvůli jedné věci, která se stala třeba před 50 lety. A oba si byli jisti svou vlastní pravdou a teď, komu z nich věřit, aniž byste někoho z nich naštvali? Jo, kdyby si to tehdy zapsali do toho správného zápisníčku a pečlivě si jej uchovali, dnes by žádná hádka nebyla zapotřebí. Ano, až tak daleko může sahat ručně psané slovo.

A jak to bylo s mým prvním zápisem do Výletníku?

Důležité bylo, vůbec si ho vzít s sebou. Radovala jsem se už ve chvíli, kdy jsme vycházeli z jedné z krkonošských chatVyletnik Adela 03, takových těch zapadlých v kopci. Byla ještě zima a sníh spíše než křupal, tak se pod námi bořil. Vyšli jsme s partou kamarádů, se kterými jsme trávili víkend. Jak já miluji společné výšlapy… je stále se o čem bavit, cesta je proměnlivá od začátku a pěkně si v ní člověk rozdělí síly, nikam nespěchá, jen tak, jak je mu to příjemné a na konci se všichni zase potkají, ideálně v nějaké útulné hospůdce. A nebylo to jinak ani u nás.

Ale tentokráte to bylo přeci jen v něčem pro mě významnější. Věděla jsem už od začátku, že si výšlap uchovám ve vzpomínce také díky tomu, že si vše důležité zapíšu. Nejen s kým jsem šla, jaké počasí nám přálo, kam jsme došli, ale jak jsem se cestou cítila, co jsem prožívala a co jsem kde viděla. Když víte, co od cesty očekáváte, ona vám to také nabídne. Ano, samozřejmě vám dá i něco navíc, ovšem jen na vás je, co si z ní odnesete. A já si poznamenala jednu důležitou věc. A to, že jsem začala více rozumět i těm kamarádům, se kterými jsem nenacházela dříve řeč. Ve chvíli, kdy jsem položila na stůl svůj Výletník, tak se kamarádi pustili do vyprávění jejich vlastních zážitků z cest a také to, že si pár z nich sepsalo své vzpomínky do cestopisu nebo se na něj v brzké době chystají. Jedna kamarádka si posteskla, že takový chce také a dalším se moc líbila jeho jednoduchá struktura. Jen ta cena jim přišla vysoká: „Cože? 250,- Kč za jeden zápisník?“

Ano, chápu, taky je to pro mě dost peněz, jenže teď, jak se na to dívám zpětně, si moc dobře uvědomuji jeho hodnotu. Co si dnes člověk za 250,- Kč koupí a vydrží mu to až na 50 takových podobných zážitků? Jeden vstup do posilovny? Jedno posezení v hospodě? Jeden výlet do ZOO s malou rodinou? Jedno tričko? 2 lístky do kina? Jak to tak hodnotím, vidím ve Výletníku jasný přínos v zapamatování si kouzla každého výletu a že jich není zrovna málo. A také vidím ta vnoučátka, jak usínají a nechávají si zdát o tom, jak si babička s dědou jednou dali pěkně do těla, než se dostali k těm sladkých knedlíkům. A že toho cestou viděli! Hodnota je to nepopsatelná, v dnešní době plné technologií, kdy nepracovat u počítače je pomalu dovolená a luxus. Luxus za 250,- Kč na 50 pohádek z vlastního života a to nejen pro děti.

Už teď se těším na další cestování s Výletníkem a další popsaný list, ke kterému se ráda vracím a vidím to kouzlo okamžiku i v teple domova. Nebo na nějaké exotické pláži nebo třeba na kole mezi vinicemi. Kdo ví, jaký příběh se v něm ukrývá. A komu poté uděláme radost z toho, že jsme tehdy neseděli doma, ale vydali se poznávat kraj i neznámé končiny. V cestování je touha. V cestování je vášeň. V cestování je moc. V cestování se člověk ztrácí a díky tomu nachází to, co už dlouhou dobu hledal a kdyby zůstal stát, nikdy by to neobjevil. A kdyby si to nenapsal. Dávno už by na to zapomněl.

Proto vřele doporučuji, na cesty jedině s Výletníkem a pár tužkami v zásobě. Kdoví, třeba potkáte zrovna nějakou cestovatelskou celebritu a budete hledat papír na podpis.

S láskou a chutí do nových neobjevených zážitků s Výletníkem v kapse

nadšená uživatelka Adéla :-)

Jan Straka
Propojme se

Jan Straka

spolutvůrce at CLEVER MINDS s.r.o.
Stejně jako každý řeším své úkoly, termíny, deadliny... každý den. Baví mě poznávat a studovat různé přístupy, postupy i nápady.
Mám rád práci s papírem a baví mě vše kolem papírové osobní produktivity.
Tyto své záliby se snažím propojovat ve značce CLEVER MINDS Notebook a psát jako šéfredaktor PíšuRukou.cz
Jan Straka
Propojme se
Sdílej

Zanech nám svůj komentář